Automotonews.cz novinky ze světa auto-moto, testy aut

Když se řekne slovo Mégane, tak se mnohým z nás vybaví krásná herečka s podobným jménem – Megan Fox. Ovšem automobilovým nadšencům tento název napoví, že se jedná o automobil nižší střední třídy francouzské automobilky Renault. Značka je tímto modelem vysloveně známá jako např. česká Škodovka s Octavií. Poslední aktuální generace Mégane  se nám dostala do rukou a řádně jsme jej otestovali!

Zpátky do minulosti

Skoro by se dalo říci, že automobilka Renault v nižší střední třídě představila za poslední léta pokaždé nový model. Co tím mám na mysli? Přesněji tu skutečnost, že jednotlivé generace na sebe nijak nenavazují a každá oslní svým originálním designem. První generace Mégane se ukázala už v roce 1995 a vyráběla se v následujících karosářských variantách – fastback, kupé, sedan Classic, kombi Grandtour (až po modernizaci), kabriolet a MPV s přídavkem Scénic. Druhá generace přišla v roce 2002 a vůbec se neztotožňovala s tou první, maximálně v názvu. Design byl velmi extravagantní a byl převzat z modelů Avantime nebo Vel Satis. Automobilka se tak nejspíš chtěla odlišit od ostatních, ale spíše sklidila vlnu kritiky. Zákazníci často u hatchbacků kritizovali zadní část, která byla „vystouplá“ a měla kolmé zadní sklo. Na konci roku 2008 vstoupila na trh třetí generace s „normálním“ nevyčnívajícím designem a prodává se dodnes.

Ostřejší linky se nám postupně zakulacují

V přední části vozu nás zprvu oslní ostré linie na lehké změkčené hliníkové kapotě, které začínají pramenit v A-sloupcích a prochází i samotným logem značky. Při zavírání ji nechte „shodit“ z větší výšky než pak dotlačovat dlaněmi, hrozily by promáčkliny. Hlavní světlomety jsou protáhlé do boku a končí na stejném místě jako plastový nárazník. Prozatím neobsahují tradiční LED světla pro denní svícení, ty se u modelu objevila až po modernizaci.

Nárazník s dostačujícím větracím otvorem je vskutku veliký, končí až v polovině umístěných světlometů, kde nalezneme i menší otvor pro chlazení motoru. Samozřejmě v Renaultu mysleli i na chodce, a tak je přední část upravena dle bezpečnostních směrnic.

Ostré hrany v předních partiích se postupným přesouváním přes střechu v zádi úplně vytrácejí. Při rozvoru náprav 2 641 mm není nastupování takový problém jako u jiných modelů. Ve zpětných zrcátkách jsou zabudovány boční ukazatele směru a jejich kryty jsou v barvě karoserie jako standard. To se ovšem nedá říci o klikách dveřích, v základu jsou klasicky černé.

Při prvním setkání s třetí generací Renaultu Mégane jsem si nedokázal vysvětlit k čemu jsou dobré širší černé lišty na spodku dveřích. Bohužel se jedná o základní provedení a pokud se chcete těchto lišt zbavit, budete si muset sáhnout hlouběji do kapsy. Zda se vám to líbí nebo nelíbí, to nechám na vašem uvážení. Na testovaném automobilu jsou nasazena 15-palcová litá kola, pod kterými jsou kotoučové brzdy s vnitřním chlazením.

Jak už jsem zmínil, záď automobilu je hladká bez větších hran a nechybí ji dynamičnost. I tady je nárazník z plastu, který vespod má základní černý plast proti odření u obrubníků. Pod ním jsem objevil zajímavou skutečnost. Koncovka výfuku je z výroby umístěna uprostřed vozidla, to jsem u hatchbacku ještě neviděl. Robustní světla sahají opět do blatníků a uprostřed zavazadlového víka je umístěno logo značky, otevírání kufru je na hraně víka a nárazníku. V tomto malém prostoru se uchovává špína a při otevření se určitě zamažete. Na střechu navazuje jakýsi spoiler, ve kterém je tradičně umístěno třetí brzdové světlo a ostřikovač na zadní sklo.

Dvoubarevný interiér působí velmi dobře

Sedadla mi přijdou celkem pohodlná. Co se týká bočního vedení, tak mírný náznak tu určitě je, ale při ostrých zatáčkách sedadla nepodrží, tak jak by měla. Před sebou mám tří-ramenný volant, kde nechybí logo automobilky ani ovládání rádia (to jest pod volantem). Pohled dozadu přes zpětné zrcátko je vyhovující. Co mě ihned „oslnilo“, byly přepínače pod volantem. Tohle se pánům z Francie opravdu nepovedlo, vypadají poněkud natekle.

Nalevo od volantu je „kolečko“, kterým se nastavuje sklon předních světel. Přístrojová deska se mi opravdu líbí a vypadá vkusně. Nabídne jak analogový otáčkoměr, tak i digitální rychloměr. Nestačil jsem zírat, když jsem uviděl u otáčkoměru indikátor řazení se šipkami. To si pak připadáte jako někde v supersportu

Digitální část je přehledná a ani při přímém slunci nenastane žádný problém. Nachází se v ní ukazatel rychlosti, teploty motoru, stav paliva v nádrži a zda nejsou některé dveře nedovřené. Úplně napravo se ještě vešel palubní počítač v podobě malého LCD displeje, který poskytuje důležité informace například: o aktuální průměrné spotřebě automobilu, dojezdu nebo okamžité spotřebě.. Dává i najevo např. zda máte nedovřený kufr – bohužel vše hlásí v anglickém jazyce. Po celé části jsou různě umístěny kontrolky.

Středový panel je jednoduchý a není přeplácaný. Na palubní desce se nachází informační displej, jež vám ukazuje název zvolené rádiové stanice, čas a venkovní teplotu. Pod ním jsou tradičně dva větrací otvory mezi nimiž máme spínač pro výstražné světla a také tlačítko k uzamčení celého vozidla.

Ovládání klimatizace se skládá ze tří otočných knoflíků a tlačítka pro zapnutí klimatizace. S rádiem a CD přehrávačem lze manipulovat pomocí panelu ve spodní části, ale tady bych měl jednu výtku. Při jízdě se zařazenou rychlostí tři nebo pět, se nejde jen tak lehce dostat k přepínači rádiových stanic a navíc ztrácíte přehled o dění na silnici, poněvadž se musíte koukat níže.

Naštěstí je tento problém částečně vyřešen pomocí ovládání na volantu. Ve spodní části středového panelu nechybí ani menší odkládací prostor (ten najdeme i v předních dveřích) a držák nápojů. Ovšem ten je tam k ničemu. Proč to říkám? Vysvětlím. Při umístění PET láhve nebo kelímku s kávou, vám za jízdy do nich bude narážet řadící páka respektive vaše ruka. Najdeme zde i přípojku na 12V. Jenomže při zapojení např. externí navigace překáží kabel při řazení.

Vzadu je celkem prostor pro nohy i hlavu, ale při plně obsazeném automobilu se zde budou urostlí pánové dosti mačkat. Zavazadlový prostor nabídne 386 litrů, takže na větší rodinný nákup to bohatě stačí. Po sklopení zadních sedaček se objem zvýší na 1125 litrů.

V Mégane vládne stará dobrá atmosféra

Mnoho řidičů je zvyknuto na startování automobilu pomocí klíče, u nových modelů je to už přes tlačítko. V Renaultu musí mít ovšem zase něco extra. K vozidlu dostanete jakousi „startovací kartu“, přes kterou si především odemykáte nebo zamykáte automobil. Ta se poté zasune do úzkého prostoru na středovém panelu pod ovládáním pro rádio. Jakmile toto učiníte, stisknete lacině provedené tlačítko Start/Stop a motor se rozběhne. Zprvu si nejste jistí, zda-li jste vůbec nastartovali, jelikož motor je na volnoběh velmi tichý. Po sešlápnutí plynu se však patřičně ozve.

V tomto případě mluvíme o řadovém zážehovém čtyřválci o obsahu 1.6 litru (16-ti ventil) s výkonem 74kW/100 koní při 6000 otáčkách/min. a kroutícím momentem 151 Nm. Výkon je přenášen přes pětistupňovou manuální převodovku na přední kola. Řazení nemá rádo sportovnější jízdu, nýbrž spíše takovou pohodlnou a klidnou. Jízda v městském provozu je docela příjemná a tichá. Automobil se chová přirozeně, ale že by byl vyroben vysloveně do města, to se říct nedá. Městská spotřeba se pohybuje kolem 8.2 l/100 km, a proto hledám nejbližší výjezd z města a hurá na okresku .

Volím klidnou jízdu a řadím v optimálních otáčkách pětku. Digitální rychloměr ukazuje 80 km/h a Mégane společně se mnou je konečně ve svém živlu. Do rychlosti 100 km/h je jízda svižná, poté vůz „zleniví“. Spotřeba je také ucházející – 6.5 litrů na sto. Posilovač řízení je nastaven na ideální zpětnou vazbu, tudíž není ani moc a ani málo přecitlivělý na pokyny řidiče. Indikátor řazení ukazuje pokyn k přeřazení dost brzy a automobil již tradičně podtáčí. Osobně neznám řidiče, který by řadil rychlosti podle indikátoru

V kabině není extrémní hluk od motoru a otáčky se pohybují kolem číslovky 2 500. Mégane se nebrání ani předjíždění při vyšších otáčkách. Dále volím tento styl a držím Mégane ve vysokých otáčkách ať si tzv. „vyhodí z kopýtka“. Jízda je vskutku dynamická a díky „skromně“ měkkému podvozku necítíte každý výmol.  Ovšem i tato radost něco stojí, v tomto případě si náš červený Mégane nárokoval  8.5 l/100 km.

Na dálnici se automobil drží statečně, ale hluk při rychlostech nad 120 km/h je opravdu vysoký. A čím je to způsobeno? Především absencí šestého převodového stupně. S pětistupňovým manuálem se zbytečně vůz vytáčí a při rychlosti 130 km/h a více, se otáčky nedostanou pod hodnotu 4 000. To poté má za následek zmiňovaný vysoký hluk v kabině a vyšší spotřebu. Která se však při jízdě kolem 125 km/h pohybuje u vcelku příjemné hodnoty 7.1 litrů/100 km.

Za ty peníze nemá konkurenci 

Renault Mégane třetí generace je ideální především na silnice I. tříd a okresky, ale hravě si poradí i s městským provozem. S dálnicí už je to horší, ale přesto se po ní rád sveze, pokud bude třeba. Avšak s nějakým závoděním rozhodně nepočítejte. Klidnou jízdu s ním zažijete, pokud nepřekročíte rychlostní limity. A můj osobní názor? Je to příjemný automobil, který poslouží jak mladým tak i starším lidem. Vysloveně vozítko pro rodinu to není, avšak z hlediska prostoru stále lepší než menší model Clio. Jízda i interiér nenadchne, ale ani neurazí. Zkrátka ideální automobil pro přepravu osob i menšího nákladu z bodu A do bodu B. V porovnání s konkurencí vítězí na plné čáře v kolonce cena!

Klady:

• jednoduchý interiér
• design vozu
• přehledná přístrojová deska
• cena
• atmosférický motor

Zápory:

• absence šestého stupně v převodovce
• startování pomocí „karty“
• palubní počítač v anglickém jazyce
• černé lišty na spodku dveřích

Moje hodnocení:

78%

V naší rychlostní zkoušce 80-140 km/h uspěl Renault Mégane 1.6 16V s časem 18,38 sekund!

Technické údaje: 

Motor: zážehový atmosférický čtyřválec

Objem: 1 598 ccm

Výkon: 74 kW (100k)

Toč. moment: 151 Nm

Zrychlení 0-100km/h: 13,2 s

Zrychlení 80-140km/h: 18,38 s

Objem palivové nádrže: 60 l

Objem zavazadlového prostoru: 372 l/1129 l

Spotřeba město/mimo město/kombinovaná: 8.2 l/ 6.5 l/ 7 l

Délka: 4296 mm

Šířka: 2037 mm (včetně zpětných zrcátek)

Výška: 1471 mm

Cena testovaného automobilu: 293 200 Kč vč. DPH

Video testovaného vozu:

Fotogalerie:

Text: Jirka Diviš

Fotografie, kamera: Denis Ferdus, Jirka Diviš