Články

Řidičská agrese – Jak se s ní vyrovnat

Pozorujete na sobě občasné příznaky agresivního chování za volantem? Přečtěte si náš článek, jak jsme se s ní vypořádali my.

Irritated driver

Auto jako jeden z nejklasičtějších symbolů naprosté lidské svobody a individuality. Auto jako záležitost , bez níž si drtivá většina lidí nedokáže představit svou existenci. Tak a ještě mnohasetkrát jinak lze popsat klasický čtyřkolový dopravní prostředek – osobní automobil. Někteří si v jeho řízení po právu věří, jiní za jeho volant usedají s respektem. A tak je to také v pořádku. Bohužel, často se lze v provozu setkat s těmi, kteří hýří sebevědomím prvně jmenovaných, ale schopnostmi sotva vybočují z řady těch až na druhém místě jmenovaných. Jsou to tzv. agresivní řidiči. Nejste to například i vy?

Patříte-li mezi hrstku vyvolených, jež si mohou dovolit ten (ne)luxus a za volant auta se podíváte párkrát do roka, možná že jste se ještě s žádným „silničním pirátem“ ani nesetkali. Čtete-li ovšem tento článek (a nevím co jiného by jste zde jinak dělali), předpokládám, že řízení je spíše vaším denním chlebem a že ročně urazíte, ať už ve voze vlastním či služebním, minimálně pěticiferné porce kilometrů. To jsou hodiny a hodiny strávených šlapáním na pedály, kroucením nejčastěji kulatým volantem, sledováním provozu (mimo jiné) ve zpětných zrcátkách a tak dále. Však to tu nemusím připomínat. Co ale už stojí za připomenutí jsou leckdy vypjaté situace, kdy někdo z ostatních účastníků provozu, či dokonce vy sami, tzv. „vypění“ a začne se chovat lidově řečeno „jako prase“. Proč tomu tak asi je? Svádí k tomu někdo či něco? A hlavně. Jak se takové chvíli vyvarovat?

Nebudu zde předhazovat žádné výsledky různých výzkumů, analýz a podobných věcí, které většinou říkají jen jakési polopravdy a konečným řešením problému ani zdaleka nejsou.Naopak, popíši vám, jak sem svá „telecí“ léta za volantem (myslím, že úspěšně) přečkal já a především, jak sem se od nich oprostil.

1) Začněte se více hýbat

Být plně zaměstnaný a nemít takřka na nic jiného čas je jednou z velmi dobrých metod, jak se stát přímo ukázkovým silničním agresorem. Už podstata věci, kdy de facto pořád jenom spěcháte (a nejlíp k tomu ještě jíte), z vás zrovna povolenou rychlost striktně dodržujícícho kliďase nečiní. Po připočtení někde v hloubi více či méně hlodajícího vědomí, že vaše břicho má už své nejplošší období za sebou, stačí už jen velmi málo. Sváteční řidič, autoškola, vlekoucí se traktor, při parkování nejistá maminka dvou dětí. To všechno se v okamžiku stává kvalitní roznětkou bomby s názvem „Vy“. Její výbuch pak značí kvílející gumy, houkající klakson, motor vytočený do maxima a podobně. Trpíte vy, auto, a především pak okolí, pro které se stáváte nebezpečným projektilem, u něhož nikdo neví, do čeho či ještě hůře do koho vletí.

A přitom, když se to tak vezme, vy ani nemůžete jinak. Na odreagování se ve stylu „férovky“ s protivným sousedem nemáte sílu, na proběhnutí zase výdrž a na skok padákem třeba ani kuráž.

A přitom je to často tak jednoduché. Stačí si najít ve svém denním režimu čas, kdy po objektivním zhodnocení zjistíte, že činnost které v tu chvíli holdujete nepatří mezi „nejbohumilejší“ (ona ta Ulice nebo Ordinace se bez vás obejde) a přesně do této vytyčené doby zařadíte takřka cokoli, přičemž se budete hýbat. Ať už to bude návštěva posilovny, projetí se na rotopedu, nebo jen například domácí posilování s vlastní vahou. Nejste-li naprostí odpůrci potu a jakéhokoli tělesného pohybu, sami brzo zjistíte, že vás to baví. Po určité době se z této záležitosti stane vaše nové, čím dál větší a větší hobby. A až se začnou dostavovat první výsledky vaší dřiny a odříkání a vás zaplaví první vlnka s nimi spojené euforie, uvidíte sami, že ploužící se autoškola vám začne připadat spíše jako dobrý čas na zavzpomínání na svoje vlastní léta s písmenem L nad hlavou.

2) Poznejte pořádný, ale bezpečný adrenalin

Mnoho silničních pirátů jezdí tak jak jezdí i z důvodu, že je jejich tělo hladové po adrenalinu. Předjíždět ve vysokých rychlostech co možná nejdelší kolonu aut je přeci jenom zážitek, po jehož úspěšném zvládnutí se mnohým dělá zvláštně dobře (některým zase zvlášť špatně) a když to vyšlo minule, proč si to nezopakovat… Jenže, znáte pořekadlo o utrženém uchu?

A přitom, stejně jako v předchozím bodě, i tato lidská potřeba se dá spolehlivě ukojit na mnoha jiných místech. Co takhle místo rychlostních rekordů na běžné silnici vytáhnout z půdy kolo a jet se provětrat? A nejlíp někam do kopců a hor, kde to jede často samo (asi nejlepší jsou na toto tzv. single tracky). Příliš nebezpečné? Není problém. Tak co třeba nasbírat pár žížal a sednout si s nimi (a aspoň nějakým klackem) na pár hodin k rybníku. Mnoho rybářů potvrdí, že když konečně zabere, člověku se často až tají dech vzrušením.

Ptáte-li se jak si já osobně vyplavuji do krve adrenalin, rád vám to zodpovím. Motorka! A v současné době jak ta silniční, tak terénní. Silniční bike dá člověku vzpomenout, jak zranitelný on sám o sobě na silnici je a zároveň, jak nicotným zrychlením většina automobilové konfekce disponuje. Navíc zatáčky se na takřka čemkoli dvoukolovém stávají okamžitě něčím naprosto odlišným, než co znamenjí ty samé zákruty za volantem plechovky. Právě zde se také na místo otráveného, objeví na vaši tváři nadšený, často až euforický výraz (a k tomu netřeba nijak vysokých rychlostí). Terénní bike (myšlen tím čistě krosový) nám dá zase vzpomenout na už zmíněnou posilovnu a také na to, jací motorsportovími neuměteli často jsme.

3) Seznamte se dopodrobna s následky

Třetím a posledním bodem naší „antipirátské“ poradny je bod nejdepresivnější. Seznámení se s následky automobilových nehod, kterými mnohdy neuvážená agresivní jízda končí. Stačí si na portálu youtube.com zadat otřepná hesla jako „car crash, car fails“ a podobně (pro zostření střetů doporučuji přidat slovo „fatal“) a ihned na vás vyhledávání vychrlí stovky a stovky sestřihů nejrůznějších automobilových nehod. Nehne-li s vámi toto, pak určitě videa serverů jako například LiveLeak.com. Na rozdíl od ještě většinou umírněných klipů z youtube jsou videa zde většinou kompletní, tj. i s plně zachycenými následky a výsledky samotných nehod. Zkrátka, rozhodně ne hezké pokoukání.

Na závěr dodám snad jen jediné. Jet někdy na spotřebu má taky to své.

 

Komentáře k článku (0)

 

Není zde zatím žádný komentář. Buďte první, kdo jeden napíše...