Testy

KTM 390 Duke: Oranžová čiperka

Krátké svezení na malé KTM Duke 390 se našemu redaktorovi tak líbilo, že hned sepsal jeho malý test. Přečtěte si jej.

IMG_20160525_121724

Vládnoucí teplo a sucho možná ne tak úplně přeje zásobám podzemní vody. Možná, že ani zemědělci nejsou z tohohle počasí úplně na větvi. Ale bikeři? Ti si musí v tomhle „nečase“ vyloženě chrochtat! Stejně jako já. Vždyť co je lepší než se sluncem v zádech, suchým asfaltem pod gumama a čerstvým větrem v zubech letět na biku krajinou? No nic, snad mne teď nevytrestá zákon schválnosti a nezačne na měsíc lejt jako z konve. Každopádně…

Náhodné setkání!?!

To mě takhle jednou mé toulky prohřátými luhy a lesy přivedly až do severočeského Liberce. A právě tam, respektive v jeho předměstské části Vratislavice (ano, v rodišti Ferdinanda Porsche), sídlí firma UNIVOK. Autorizovaný a nutno říct, že v republice už jeden z nejuznávanějších dealerů značky KTM. A protože bych to jinak ani nebyl já, po zhruba půlhodinové návštěvě jsem si už odtamtud vyváděl zbrusu novou KTM 390 Duke na krátké otestování.

390 Duke vyplňuje mezeru mezi čistě dospělou 690 Duke a naopak největším prckem rodiny vévodů, Duke 125. A je to na něm k nepřehlédnutí. Typicky ostrý rysy týhle silniční KTM legendy jsou tady jasně patrný. A měl by snad někdo slabomyslnější pochyby o původu motorky, krásný zabarvení s převahou oranžový jej utvrdí.

Vážně, vzhledově vymazlenější motku (navíc v daný cenový kategorii) aby člověk pohledal. Proto seš-li suchar a zájem okolí moc nemusíš, ani o ní nepřemýšlej. Pozornost jakou bike na sebe strhává i ve společnosti mnohem větších a dražších motorek by ti akorát lezla na nervy.

Oranžáda tělem i duší

Já jsem ale vzhledem unešenej a nedočkavě si nasazuju přilbu. Chci už vyrazit a zjistit, jestli um motky za jejím lookem nezaostává. Ještě upozornění od mechanika na stav věci (testovaný kus vykazoval 0 ujetých kilometrů) a jde se na věc. Dojmy? No, kdybych mohl, napíšu: Vážení, ta motorka jede ku*** krásně! Ale protože se to nesluší, vezmu to trochu víc zeširoka.

Po usednutí na motorku člověk zjistí klasickou předkopnutou polohu motorkám tohohle stylu vlastní. Zajistí to tak lepší kontakt mezikusu mezi stupačkami a řidítky s bikem, takže no problem. Po otočení klíčkem a zapnutí zapalování vás stroj na přístrojovém štítku přivítá KTM hláškou „Ready to Race“ a imaginárním protočením všech digitálních ukazatelů. Krásný. Start zajišťen klasicky elektrickym startérem nečiní totálně syrový motorce žádný problém a já jí tak konečně začínám natáčet první metry jejího moto života.

Během úvodního kličkování uličkami v okolí prodejny si připadám trochu jako na kole. Tak lehkonoze necelých 140 kilo vážící mašina působí. I díky tomu si na ní strašně rychle zvykám a do zákrut co mne vzápětí čekají se už vrhám v nijak loudavym tempu. A upřímně, lepší testovací trasu jsem si nemohl přát. Zapadlá lesní silnička o šíři jednoho a půl auta je poctěna novým asfaltem a kroutí se jak důkladně zamotaná prodlužka. S Dukem jdu z jednoho náklonu do druhýho, v rámci zajížděcího tempa davám holce mezi jednotlivými vingly slušně do těla a neskutečně si to užívám!

Jako malej Jarda

Motorka je snad kdykoli absolutně čitelná, poslušná a servíruje obrovskou porci zábavy. Její chování a naturel v podstatě nemá daleko k vlastnostem motardu. Najdete si zatáčku, motor vás k ní čiperně přiblíží (nad sedmi tisíci umí na nižší kvalty zatáhnout kvalitně), brzdama dle vlastní odvahy upravíte rychlost a hurá! Vítej vyplavující se adrenaline! Zde navíc nebudou mít problém nižší postavy dosáhnout nohama na zem a manipulace na místě bude díky tomu samému také o něco příjemnější.

Jediná věc která tak na biku zamrzela byl už zmíněný přístrojový „prdištítek“. Ten informacemi sice přímo hýří, ale zvlášť na zastánce budíkové klasiky jako já je přece jen trochu nečitelný a laciný. Zvuk vycházející z laufu pak taky náročnějšího posluchače moc nenadchne, ale to už kdyžtak jistě pořeší jeden fešák značky Akrapovič z Power Parts tovární nabídky doplňků. Jinak ale nemám ke stroji absolutně žádných výtek (o něco slabší brzdný efekt připočítávám jeho kompletní nezajetosti) a úsměv jakej mi právě tenhle pašák vykreslil na obličeji si budu ještě dlouho pamatovat. Ještě jednou díky moc panu Aleši Vondrákovi a jeho firmě UNIVOK za zprostředkování.

P.S. Omluvte prosím kvalitu skromné fotogalerie. Sám jsem od svého nového mobilu čekal víc.

Komentáře k článku (0)

 

Není zde zatím žádný komentář. Buďte první, kdo jeden napíše...